Letní bikování na Hostýnských vrších
29.6. - 6.7.2013
Podívej se rovnou na velké fotky
Sobota 29.6.
Letošní letní bikování jsme nasměrovali do Hostýnských vrchů. Ubytování jsme si našli v chatě v Kašavě kousek od Zlína. Já s Jakubem a Márou Švihlíkem jsme zvolili cestu vlakem, aby jsme si hned na začátek mohli přejet celé Hostýnky napříč. Vlakem jsme dojeli před obědem do Valmezu. Po obědě jsme popojeli kousek podél břehu Vsetínské Bečvy a pak už prudce stoupali nahoru na hřebeny. Sice jsme netrefili plánovanou cestu, ale nakonec ony všechny cesty vzůru vedli tam kam jsme směřovali. Nahoře jsme se napojili na zelenou zn. u Jarcovské kuly. Dál jsme pokračovali po krásné ale bahnivé hřebenové cestě značenou červenou zn. Poprvé jsme zaznamenali šipky značící trasu závodu Bike maratonu Drásal. Během následujících dní jsme pak ale zjistili, že trasa vede snad po všech cestách v Hostýnském pohoří. Pak jsme se občerstviliv hospodě na Lázech. Do chuti "Radka" jsme ale moc nepronikli. Následovala dálší hřebenovka (zelená zn.) vedoucí po pěkných pěšinách v lese a hlavně nádherných horských loukách s dalekými výhledy. Nakonec jsme vystoupali jsme na travnatý vrch Bludný ( 659m ) s výhledem 360°. Pak už následovala sinička až na Troják. Na Trojáku jsme ochutnali v hospodě výborné makové šišky a díky tomu jsme se vyhnuli krátké, ale vydatné dešťové přeháňce. Odtamtud jsme se vydali pořád dál po hřebenu Hostýnek (modrá zn.) vedoucí opět po krásných loukách. Než jsme začali sjíždět z hřebenu dólu vystoupali jsme ještě na Tři kameny. Bohužel cesta ve sjezdu byla rozmydlená těžaři, kteří po ní stahovali klády. V sedle jsme pžejeli silnici a po asfaltce znovu stoupali na boční hřeben vedoucí až ke Kašavě. Sjeli jsme do Vlčkové, kde jsme vyprskali na koupališti zkažené Kounice. Ostatní kluci, co jeli autama nás už čekali na chatě v Kašavě s večeří:-). Byl tam také už naražený soudek Hostivaru a Soušl pak vytáhl pak i exklusívní karibský rum a tequilu.


Neděle 30.6.
Druhý den jsme se rozhodli dojet do Vizovic. Vyrazili jsme jen v pěti z 9. obyvatel chaty. Počasí bylo dost chladné, ale zatím nepršelo. Na začátek jsme se rozjeli po silnici do Držkové. Pak následovalo prudké stoupání (modrá zn.) nejdřív po loukách, ale nakonec jsme pěšky čvachtali po lesní blátivé cestě rozježděné bagrem. Teprve závěr stoupání na Humenec (703m) byla pěkná cesta. Bohužel jsme tím ale vjeli do mraku, kde hustě mžilo a pak krátký déšť mrak rozpustil. Po velmi pěkné ale náročné klikaté pěšince jsme dojeli až naPančavu, kde jsme se chtěli ohřát v hospodě. Bohužel hospoda je tam asi už dávno zrušená a my tam u oprýskaného domu našli jen starý kotel se zbytky zaschlého guláše. Od Pančavy jsme pokračovali po červené zn. vedoucí až do Vizovic. Byli jsme hladový, takže jsme se už těšili na sjezd dolu do města. Bohužel cesta se ještě dlouho houpala po hřebenu a únava nám nedovolila si pěknou cestu vychutnat. ve vizovicích jsme rádi zašli na náměstí do hospody a pořádně se nacpali kyselicou a haluškama. Návrat jsme volili už co možná nejkratší, takže jsme nastoupali po silnici nad Slušovice, kam jsme sjeli po pěkných loukách a pak znovu stoupalipo silnici nad Kašavu do Hrobic. V Hrobicích nás příjemně překvapil hostiský který nám k pěti malým pivkům přinesl jako prezent chleby s pečeným bůčkem. Prý ještě nikdy neviděl najednou pět chlapů dávat si malý pivka. Takže jsme se pochlapili a dali ještě velký. Večer jsme na chatě upekli klokaní medailonky s pečenou zeleninou a brambrory. s plnými břichy jsme pak usínali u v teple u krbu.


Pondělí 1.7.
Opět jsme se rozhýbali při silničním přesunu do Držkové. Náš peloton dosáhl počtu 9 lidí. Jen Cigi se ještě po nemoci šetřil a jel se projet sám. Takže jsem jel s Jakubem a Márou Švihlíkem, Petrem, Mílou, Mrzoutem, Lubošem, Žerykem a navíc Štěpánem, který do kašavi přijel až předchozí večer. Před Držkouvou jsem zůstal trochu pozadu, takže jsem ostatní nestihl upozornit na odbočku a museli se asi kilák vracet. Z držkové jsme nakonec přeci jen odbočili na malou silničku vedoucí údolím k pramenům říčky Dřevnice u Trojáku. Na trojáku jsme se občerstvili v hospodě a dál (modrá zn.) pokračovali po hřebenové trase přes Tři kameny a dále (zelená zn.) až k Hostýnu. Horské louky se střídali s pěknými lesními cestami, takže jsme pod hostýnským kopcem byli docela rychle. Na Hostýně (734m) jsme si ještě před obědem prohlédli kostel a navštívili rozhlednu. Výjezd po kočičích hlavách podél schodiště ke kostelu byl výzva, které jsme s Petrem a Mílou neodolali. Já si pak zkusil i sjezd schodiště. K obědu jsme zase ochutnnávali v hospodě místní halušky. Na zpáteční cestě jsme z hlavního hřebenu odbočili po červené značce na Rusavu. Byl to převážně sjezd přerušený prudkým výšlapem na Pardus (672m). Za Pardusem jsme do údolí sjeli po žluté značce a pak si zajeli kousek nahoru údolím k rybníků u kterého byl příjemný stánek s pivkem. Pak jsme vystoupali po silnici až do sedla, kde jsme se napojili na modrou značku.(viz 1.den) Kolem Vlčkové jsme pokračovali dál po hřebenu kde se sřídali výjezdy a sjezdy. V jednou z posledních sjezdů úvozovou lesní cestou Míla docela zle havaroval při předjíždění Máry. Sice byl jen lehce odřený, ale byl dost otřesený. Dojeli jsme až na silnici nad Kašavou vedoucí do Hrobic. Vystoupali jsme po křížové cestě na Sýkoř, což byl kopec přímo nad naší chatou. Dolu jsme sjeli po louce a zahrady přímo k ní. Večer jsme si pochutnali na pečených jehněčích stehnech ze Štěpánova chovu, které přivezl už naložené ve výborném koření.


Úterý 2.7.
Tentokrát jsme se rozhodli dvyjet na kopce co nejrychleji, takže jsme bez rozjetí zapojili nohy na plný výkon a z Kašavy stoupali po velmi prudké silničce na kopec mezi Vlčkovou a Držkovou. Mířili jsme až k zelené značce nad Držkovou, vedoucí přes kopec Kuželek. Ještě před ním nás zdržel Mára opravující svůj snadno píchnutelný Racing Ralph a tak jsme si vychutnali krásné horské louky. Začátek cesty po zelené zn. jsme museli vytlačit, ale pak následoval pěkný sjezdík na rozcestí s modrou zn.. My jsme ale pokračovali po zelené, což byla opravdu krásná singltreková cesta houpající se po hřebeni. Na rozcestí pod Ondřejovskem jsme pokračovali po modré značce, která klesala a nakonec sjela prudkou cestou rozbitou od bagrů na rozcestí U Dubu. Před následujícím stoupáním Mára zase píchnul, takže jsme dostatečně nabrali síly. Javorčí kopec jsme pak objížděli po žluté zn. travezující po úzké pěšině na úpatí kopce a pak počervené značce, která klesala až do Rusavy. tam jsme se naobědvali v Obecním domě a po té dojeli na koupání k rybníku jako den před tím. Při návratu jsme si zopakovali krásnou zelenou zn. z dopoledne, na kterou jsme se napojili z modré zn. vedoucí po silnici ze sedla nad koupalištěm. pak jsme ale sjeli po žluté značcepo rychlé hliněné lesní cestě do Lukova. Z lukova jsme dojeli po silnici nad kašavu a jako den před tím jsme přejeli kopec nad naší chatou a sjeli po louce, kde už byla od nás vyjetá docela slušná pěšina. Večer jsme udělali vegetariánský, takže jsme se přežrali bramboráky se zelým. Soušl dorazil ze své úletové sólo jízdy až za tmy a vyprávěl o "bezva" asi 100km trase přes Vizovické vrchy , rozhlednu Vartovna, Hoštálkovou a kdo ví co ještě.


Středa 3.7.
Odpočinkový den jsme se rodělili na odpočinkovou výpravu přes hrad Lukov k bazénu v Rusavě. Já jsem se k připojil ke skupině regenerující v sedle a vyrazili jsme směrem na Troják. Tentokrát jsme zvolili zelenou značku začínající na silnici za Držkouvou a po ní vystoupali po táhlé lesní cestě na Tisový kopec jižně nad Trojákem. Odtamtud jsme sjeli po lesní pěšině, bohužel rozdupané od koní až na silnici kousek od Trojáku. Trojáku jsme se ale nakonec vyhli, protože jsem kluky nalákal na pramen "významné" říčky Dřevnice a tím jsme vyjeli na hřeben až asi kilometr západně od trojáku.Tam jsme pokračovali , někteří z nás už po třetí za několik dní, po hřebenové trase ( modrá zn.) až na rozcestí u Tří kamenů. Odtamtud jsme zamířili na oběd na Špičák. Po obědě jsme byli všicni dost líní a chystali jsme se dojet nejkratší cestou na koupaliště do Rusavy. tento plán nakonec dodržel jen Cigi a Mára se soušlem. Já jsem se nechal vyhecovat Štěpánem k dobytí nejvyššího kopce Hostýnských vrchů. Nakonec jsem ale nelitoval, protože cesta vedla krásným bukovým lesem a i když jsme museli dva kopce vytlačit těšilo nás, že to pak budeme na zpáteční cestě sjíždět. Vrcholová cesta z Jehelníku na Kelčský Javorník (865m) byla opravdu lahůdka. Sjezdy na zpáteční cestě bylz hodně kamenité, ale pěkné. Pak jsme už jen objeli Čerňavu a byli jsme zpátky na Špičáku. odtamtu jsme jako kluci před náma jeli spojkou travezující pod vrcholem Tří kamenů až na rorcestí Klapinov. Bohužel to byla hodně bahnivá široká lesní cesta, ale přes to asi hojně cyklisticky využívaná, o čemž svědčilo množství stop kol. Z Klapinova jsme zase jako před dvěmi dny při návratu z Hostýna sjeli po červené zn., ale tentokrát v celé délce až do centra Rusavy. druhá půlka sjezdu, kterou jsme před tím nejeli byla fakt krásná, protože cesta se nádherně houpala lesy a loukami přes malé vrcholky klesajícího hřebenu a pevný hliněný povrch umožňoval docela svižnou jízdu. Dali jsme zase koupačku a při návratu jsem se Štěpánem zvolil Výjezd od sinice kousek pod rybníkem po žluté značce a následne tentokrát po zelené zn. vedoucí údolím do Lukové. Na chatu jsme se Štěpánem přijeli v odpočinkový den nakonec s dosavadním rekordním převýšením 2500m na 51 km. Naštěstí nás u chaty čekal už roztopený gril, a na něm voněla báječná krkovička. Během párty u garáže došlo dokonce na "odbornou" opravu a narovnání malého tácu, který Mrzout při návratu utrhnul.


Čtvrtek 4.7.
Další den byl opět velmi teplý, takže jsme to zase směřovali na koupání v Rusavě. Vyrazili jsme tentokrát přímo z Kašavy po žluté značce do sedla pod Kopnou. Nejdřív jsme stoupali po loukách a pak prudkou cestou lesem. Ze sedla pokračovalo stoupání po asfaltce a lesní šotolince až na rozcestá s modrou zn., kde jsme zvolili jízdu terénem přes vrchol Humenece a pak prudkým kamenitým sjezdem zpátky na žlutou zn. vedoucí na Troják. Většina jela tedy dál přes troják a pak zase po hřebenech do rusavy a tam na koupání, ale já se Soušlem jsme zvolili sjezd po zelené zn. vedoucí po široké lesní cestě až do Hošťálové. Tam jsme dali oběd a chtěli jsme zregenerovat na místním koupališti. Koupaliště s bazénem mi ale nepřišlo moc přitažlivé, takže jsme rovnou pokračovali údolím za koupalištěm po cestách nahoru na hřebeny. Výstup jsme zakončili šílenou asfaltovou stojkou k osadě Klokočov, kde vedla červená zn. na hlavní hřeben. Po hřebenu jsme přes Bludný dorazili také jako kluci před námi na Troják. Dali jsme pivko a pak pokračovali po hřebenu. Na mě dolehla krize z předešlých náročných dnů, takže jsem z hřebene sjel po červené zn. do sedla nad koupalištěm a pak po modré značce dále do Vlčkové, kde jsem se vykoupal na koupališti. Soušl měl ještě dostatek sil aby pokořil Kelčský Javorník jako já den před tím.


Pátek 5.7.
Poslední den jsme zvolili jako cíl medalekou přehradu v Šemině, kde jsme se chtěli vukoupat. Začali jsme stoupat hned z Kašavi na kopce nad Slušovickou přehradu, kterou jsme zatím neviděli, i když byla od chaty vzdušnou čarou necelý kilometr. Neviděli jsme jí ani tentokrát, ale cesta přes kopec a následný sjezd do Trnavy byl pěkný. Z trnavy jsme pak stoupali nejdříve po silničce a pak prudkou cestou lesem vedoucí kousek nad přehradu v Šemině. Za tím jsme měli najetodocela málo, takže jsme se rozhodli objet celé údolí a přijet k přehradě z druhé strany. Nejdřív jsme zase stoupali po silničce, kde na závěr byli dva nepříjemné houpáky tak 30 výškových metrů dólu a pak hned nahóru. Napojili jsme se na žlutou zn. vedoucí po hřebeni po lesní cestě. Zastavili jsme se u "zaručeně" léčivé studánky a dál stoupali až na hřeben který vedl až k vizovicím. Po něm vedla červená zn. kterou jsme už v neděli jeli. Teď za teplého slunečného počasí se nám zdála hodně pěkná, což jsme si v neděli za mokra a hladový nemysleli. Za kopcem Na Strážích na jsme odbočili na žlutou zn. vedoucí po nádherných loukách až do ůdolí u Všeminy. Na oběd a vykoupat jsme zajeli k hotelu u přehrady. Málem jsme tam nechali spícího Petra, ale když se probral tak jsme pak lesem nastoupali na silničku nad přehradou kde už jsme ten den jeli. Po stejné cestě jako dopoledne jsme sjeli do Trnavy a pak už "odpočinkově stoupali nahoru po sinici do sedla nad Podkopanou Lhotou. Odtamtud jsme ale už zase terénem po žluté zn., kterou jsme znali z předchozího dne sjeli dolu do Kašavy. Poslední večer jsme navštívili nakonec konečně místní podnik ve vsi což ale byla podivná směs pizerie s cukrárnou. Pivko ale měli dobré .-)


V sobotu jsme se už jen rozprchli v autech k domovům, ale v hlavě nám naždy zůstali krásné Hostýnské hřebenové stezky jako stvořené pro bikování.

Příba

Tvoří
Prriba