Jarní bikování na ŠTERNBERKU
27.-30.4.2012

Nedočkavci Petr, Žeryk a já už v pátek odjeli na místo, ale stačili jsme prozkoumat už jen místní hospodu pod Šternberkem.
V sobotu přijeli ostatní bikeři. Míla, Mrzout a Luboš. Po naštelování strojů jsme vyjeli přes hrad , kde jsme ale vylezli jen na hladomornu a hned pokračovali pěknou cestou do údolí Blanice. Měli jsme naplánováno dojet proti proudu do Vlašimi a možná až na Blaník. Bylo nečekaně letní počasí, na které ještě nebyl organismus přivyklý. Ze začátku byl charakter cesty po zelené zn. vhodný pro rodinky s dětmi, ale pak konečně přišli i singlíky nad mlýnem za Libeží (šlo asi jet i po cestě přes mlýn) a pak stoupání přes kořeny a sjezd do Měsíčního údolí. Ve Vlašimy jsme žíznivě přijali nabídku Kozla 11 za 24Kč v hospodě na Náměstí. Po jídle jsme pak rozvážně stoupali po naštěstí uzavřené silnici do Domašína a pak polní cestou do lesa pod vrchem Kalamajka. Tam jsme se napojili na zelenou zn. po které jsme se měli vracet. Bohužel jsem já a Luboš pocítili následky Kozla v akci. Mě to přešlo po několikeré návštěvě křovíčka, ale Luboš se trápil až do večera. Z Kalamajky byl nádherný 5km dlouhý sjezd lesem až do Bílkovic. Pak jsme pomalu stoupali 4km údolím podle potoka do Divišova, ale předposlední kilometr byl nejetelný. Ve vsi jsme ještě léčili útroby Becherem a pivkem v tamější putyce. Luboš se Žerykem do Šternberku už sjížděli po silnici, ale my ostatní jsme pokračovali po zelené zn. Rychlý lesní sjezd náz dovedl do podjezdu pod dálnicí a pak jsme zase museli vystoupat na louky u Drahoňovic. Do Šternberku jsem pak ostatní doved zkratkou kolem pastvin a zakončenou rychlým kamenitým sjezdem. Bohužel v něm Mrzout prorazil plášť. No jo, Racing ralf nic nevydrží. Po dojezdu bylo stále vedro, takže jsem se s Petrem ochladil v řece nad jezem. Po vydatné večeři jsme načerpali síly na noční "jízdu" v Sázavském disko klubu.


V neděli jsem musel do večera dojet do Prahy, takže jsem využil možnosti se přidat K Márovi se soušlem, kteří jeli na kolech z Čerčan do Prahy. Petr, Míla, Mrzout a já jsme jeli po zelené zn. do samechova. Cesta vedla nejdřív podél řeky Sázavy po úzké silniččce přes chatové osady. Pak ale začala stoupat po úzké pěšině do svahu vysoko nad hladinou řeky. Byli tam dva technické výjezdy, ale v prvním nás zbrzdili váhající cykloturisti a já jediný nevyjel ani druhý. Zvolil jsem pravou variantu přes kořeny a neměl jsem dost sil. Petr to dal odvážně přímo úvozem a ostatní stejně jako já. Pak následoval držkopád k nádraží v Ledečku a pak namáhavé stoupání po žluté zn. kde jsme už tlačili. Nasedli jsme až u ohrad se Skotským skotem u Bělokozlů. Pokračovali jsme po zn. po pěkném lesnatém hřebenu. Tuto cestu jezdím každý rok a je opravdu pěkná. U hájovny jsme pak odbočili po polní cestě směrem na Samechov. Tam jsem se pokusil konečně objevit novou cestu místo každoročního sjezdu po rozbité asfaltce a zavedlo nás to do chatové osady za kterou následoval 100m sjezd lesem a zase mezi chatama až k mostu přes Sázavu. Na Marijáně jsme se v hospodě sešli s klukama jedoucích z Čerčan a nakonec tam dorazili i Luboš s Žerykem, kteří bloudili někde na zkratkách.


Z Mariany jsem pokračoval do Prahy spolu s Márou a Soušlem po trase každoroční Švabínovi Šternberské stovky.


Podívej se rovnou na velké fotky
Tvoří
Prriba