Přejezd Vysočiny
24.-28.9.2011
Podívej se rovnou na velké fotky
SOBOTA Letovice-Vír-Jimramov
Po páteční vzpomínce na Švabína v hospodě "U čarodějky" jsme se někteří sešli na Hlavním nádraží a odjeli na Přejezd Vysočiny. Účast byla velká, Mára, Franta, Soušl, Ondřej, Smích, Jiřík, Vlk a já. Vlakem s náma jel i Honzík, v Letovicích s náma zašel na oběd na náměstí a pak pokračoval vlakem do Brna. Pak jsme konečně vyjeli po červené zn. směrem na západ . Slunce nám pražilo do očí, ale teplo bylo ideální na cyklistiku. Hned v Lazinově jsme zabloudili do Lazziwoodu. Za Křečínem byl nepříjemný dlouhý kopec, kde jsme museli tlačit, ale pak už pěkná cesta do Olešnice. Tam jsme se občerstvili v restauraci ale rándál kostelních zvonů nás hnal dál. Skupina "B" jela po silnici a Mára, Vlk, Jiřík a já jsme pokračovali po červené zn. Pak jsme přejeli na zelenou, která se nám dvakrát ztratila, nebo spíš nebyla místy značená, takže jsme si zase trochu zabloudili. Na Víru se skupiny spojili, ale "B"-čko stihlo i nějaké pivko. Vyjeli jsme nahoru na přehradu a po silničce kolem ní směřovali údolím do Jimramova. Z Dalečína jelo "A"-čko furt po červené zn. a dojížděli jsme už skoro za tmy, ale po opravdu krásné lesní pěšině. Ubytovali jsme se Na Radnici a vyrazili do místních podniků na Poličské pivo.


NEDĚLE Jimramov-Odranec-Kadov-Herálec-Hlinsko
Ráno jsme posnídali v Bistru a pak jsme konečně vyjeli vstříc Žďárským vrchům. Po silnici jsme dojeli pod zříceninu Štarkov a tam stoupali nahoru lesní cestou. Dál jsme pokračovali po modré zn. přes Bohdalec a z Odrance pak po žluté zn. směr Studnice. Do Studnice jsem ale dojel jen já s Márou a Jiříkem. Ostatní si cestu zkrátili po silnici rovnou do Kadova. Ve Studnici nás polapila hospoda s výbornou Chotěboří a servírka nás přesvědčila, že máme chuť na jejich bramborové speciality. Ostatní jsme pak nedohnali ani v Kadově, kde obědvali, ale až za Dráteničkama. Dohnali jsme jen Ondřeje, Smícha a Frantu a odbočili jsme společně ze zelené. zn po neznačené cestě nahoru na Devět skal. Tam jsme se zase rozdělili a my tři jsme sjížděli pomodré zn. dolu do Herálce (pivko) a dál do Hamrů, kde jsme se konečně sešli opravdu všichni, když jsme čekali u pivka až Franta zalepí díru v duši. Do Hlinska jsme zase dojeli těsně po setmění, ale museli jsme ho ještě celé projet až na severní okraj k hotelu Zlatá studna, kde Vlk sehnal nocleh. Po vydatné večeři a několika Rychtářích brzo zavírali, já se Soušlem jsme se jen odvalili na pokoj a tak jsme přišli o prý výbornou lahváčovou kalbu na blízké benzínce.


PONDĚLÍ Hlinsko-Horní Bradlo-Beštvina-Semtěš-Záboří n/Labem-Kolín
Bohužel jsem já, Franta a Smích museli už tento den vyrazit domů. Ostatní čekaly ještě tři dny přejezdů. Já jsem se rozhodl dojet až do Kolína, kde byl naplánován konec celého Přejezdu. Vyrazil jsem z Hlineckého náměstí přes čtvrť Betlém po zelené zn. vedoucí po proudu Svratky. Projel jsem skanzen Veselý Kopec, za Trhovou Kamenicí jsem nastoupal a pak sjížděl pěknou cestou a nakonec skoro pralesem do Horního Bradla. Tam jsem potkal Smícha s Frantou tak přesně, že by jsme to ani líp nemohli naplánovat. Kluci vyráželi později, ale po silnici. Společně jsme se občerstvili v rekreačním středisku Paseky a dál jsme jeli společně. Po modré na žlutou a pak červenou zn. kolem Sečské nádrže. Chtěl jsem zůstat na hřebenech Železných hor, ale kluci mě ukecali na společný oběd v Běstvině, kam jsme sjeli po modré zn. Po obědě už jel Smích s Frantou nekratší cestou Golčova Jeníkova na vlak. Dál jsem pokračoval sám. Vystoupal jsem překvapivě jetelnou zelenou zn. na traverz po červené a po ní severním směrem. Před Třemošnicí jsem odbočil po žluté zn. která mi udržela výšku až k rybníku Peklo. Dál jsem nastoupal po silnici s výhledem na zříceninu Lichnice a pak lesní cestou až do Míčova. Tam jsem se napojil na žlutou zn. která vedla na hřebenovou modrou zn. , kterou jsem jel směrem na sever. Na konci lesa jsem přejel na silnici, kde jsem se napojil na žlutou zn. Dojel jsem do Semtěše a tam začaly opravdu pěkné cesty, které vlastně skončili až u Labe. Změnilo se i položí na pískovcové a cesty se místy trochu bořili. Držel jsem se zelené zn., která pomalu klesala směrem na sever (SZ). Asi 10 km před Zábořím mě trochu zkoušeli barvy značek, ale jinak vedli podle mapy. Ze Záboří jsem jel podél Labe po žluté zn. a pak po cyklostezce a už za tmy dojel do Kolína. Než mi jel vlak, měl jsem ještě čas si prohlédnout město.

Tvoří
Prriba