Žulová, Rychlebské hory 3.-10.7.2010
Podívej se rovnou na velké fotky bez popisů. Po najetí na malé fotky se objeví popisek místa.

Sobota Přijíždíme z Prahy přes polský výběžek do Rychlebských hor. Hory navazují na pohoří Kralického Sněžníku a jsou severně nad Jeseníky. Máme pronajatou starou vilku v městečku Žulová.
Nejdříve dorazili Petr s Lubošem a také Cigi, Míla a Mrzout. Je vedro, takže se jedou koupat do lomu Rampa u Černé Vody. Pak sledují MS ve fotbale v Černohorské hospůdce. Já s Žerykem a Márou dorážíme až po 16h. a vydáváme se také do Černohorské hospůdky a zpět přes hospodu v Kobylé nad Vidnávkou, takže místní pivka jsme už ochutnali. Večer kluci navštívili disko Mlýnice.


Neděle Jedeme na Rychlebské stezky. Ráno pózujeme na zahradě a pak už všichni vyrážíme do Černé Vody, kde místní bikeři vybudovali asi 25km trasu pro cyklisty s upravenými úzkými lesními cestami, vedoucí těžkým terénem někde i po dřevěných lávkách. Jsou to první rozsáhlejší stezky v České republice, takže se sem sjíždějí všichni bikeři. Více najdeš na jejich stránkách www.rychlebskestezky.cz. Z červené zn. vedoucí ze Žulové se napojujeme na značení stezek kousek nad Černou Vodou. Následuje stoupání po asfaltu a lesních cestách. Kde jsou ty singltreky? Pak to konečně začíná krátkou ukázkou přes 2 potoky a pak se zase jede po obyčejných cestách dál nahoru. Konečně je tu druhý začátek a pak to už nekončí. Lávky, pěšinky... náročné stoupání, ale super zážitek. Pak ještě vyjedeme dvě široké lesňačky a už jsme před pěšinou k nejvyššímu místu s vyhlídkou ze skály. Následuje sjezd úzkou klikatou pěšinou s až půl metru velkými kamennými seskoky. Jede se ještě pomaleji než nahoru! Pak je kousek rychlého sjezdíku po lesní cestě a následují serpentinky lesem a už rychlejší cesta, i když stále přes obrovské kameny. Nějak jsme si to neúmyslně zkrátili po novém (2010) úseku, takže jsme to neprojeli celé. Na konci je už širší lesní stezka a po krajích různé přírodní nebo umělé skoky. Dojeli jsme k rozcestí pod Kalteštejnem. Jásáme ze super zážitku. Mrzout zapomněl i na svůj vymknutý kotník a ve sjezdu pěkně dračil. Jen Luboš je už zmožen a ani jeho nový celopéro Giant mu nepomáhá. Stezky pak žertovně objížděly zříceninu a to byl poslední terénní úsek. Pak jsme polňačkou sjeli do Černé Vody na oběd (Cigi obědval až na druhý pokus v hospodě na náměstí, po té co se v Černohorské hospodě jídla nedočkal). Pak jsme se vykoupali v rybníku Pod dubem. Zpátky jsme jeli přes Kobylou.


Pondělí Je trochu zataženo, přesto vyrážíme na hřebeny Rychlebských hor v prořídlé sestavě Petr, Míla, Cigi a já. Přes Skorošice vjíždíme po červené zn. do údolí zařezávající se do kopců. Pak se napojujeme na cyklotrasu a brutálně stoupáme kolem Špičáku na louky u Hraniček. Pokračujeme po hřebenu po zelené zn. polského značení. Cestička je drsnější než včerejší stezky a hlavně dost zarostlá. Na dalším rozcestí, kde se setkali disidenti při posledním pašování samizdatu v listopadu 1989, sjíždíme víc na polskou stranu hor. Tam bloudíme kvůli zmatku v barvách značek zelená-modrá a pak konečně stoupáme lesní cestou do sedla nad Travnou. Od hranic jsme sjeli na doporučení do výborné hospody dolů do Travné. Po obědě pak stoupáme přes pastviny plné kravinců zpátky na hřeben. Zpáteční cestu volíme po cyklotrase po loukách nad Zálesím a pak po rychlých lesních cestách až na louky pod Hraničkami. Přes Hraničky stoupáme na hřeben, tam se na nádherných loukách napojujeme na cyklotrasu s rychlým sjezdem údolím do Vojtovic. Pak se vracíme po silnici přes Petrovice a Skorošice do Žulové. Mára dal vlastně to samé nám v patách a navíc ještě začínal výjezdem na Smrk.Večer jsme zašli do hospody U potoka na výbornou Holbu.
Úterý Od rána hustě prší. Domlouváme si po obědě florbal v místní škole. Mára odjíždí vlakem do Prahy. Večer máme zamluvený stůl v hospodě U potoka a sledujeme opět MS ve fotbale a popíjíme jednoho Holbu Šeráka za druhým.

Středa Vyrážíme zdolat nejvyšší vrchol Rychlebských hor. Ve čtyřech, kromě Mrzouta a Žeryka, vyrážíme po modré zn. do údolí Stříbrného potoka. Tam se zastavujeme u vodopádů a pak dál pokračujeme už po zelené zn. nahoru. Nejprudší kousek objíždíme po cyklotrase, ale před vrcholem hřebenu hor jedeme zase po zelené. Luboš pokračuje po cyklotrase až na rozcestí se žlutou zn. Hřebenová cesta nás už skoro po rovině dovedla na rozcestí u vrcholu Smrku (1125 m.n.m.). Dál nás čekal velmi dlouhý sjezd po žluté zn. až k jeskyni v Lipové lázně. Setkáváme se s Lubošem a pak nádhernou lesní pěšinou sjíždíme na rozcestí Tři studánky. Následuje stoupání na Studený (1042 m) a pak sjezd, výjezd na Lví horu (1040 m). Pak začal velmi náročný, ale nádherný sjezd lesem, snad lepší než Rychlebské stezky. Občas se nám otevíraly mezi stromy nádherné výhledy na okolní kopce a přes údolí na hřeben Jeseníků. Na některé úseky jsme už opravdu neměli. V rychlé jízdě po písčité cestě jsme nejdříve přejeli náhlou odbočku. Cesta tam padala dolů ze strmého srázu s hustým lesem plným kamenů. Zkusili jsme to, ale nešlo to, rozjeli jsme to až kousek dál v nádherném bukovém lese a byla to jedna z nejhezčích částí žluté zn. Nakonec se vyjelo na louky, přes které jsme dojeli k lomu u jeskyně v Lipové. U jeskyně neměli nic k jídlu, takže jsme na doporučení sjeli po silnici do Lipové lázně do hospody Na Rychtě. Po obědě jsme se rozdělili, část po silnici a část po zarostlézelené zn. jsme zpátky nastoupali k jeskyni. Tam jsme odbočili do lesa a po asfaltové cestě směřovali k Žulovému vrchu. Na konci už asfalt vystřídala šotolina a my jsme si prohlédli zatopený lom na vrcholu vrchu. Dolů jsme pak sjeli rychlou, ale náročnou šotolinou po modré zn. do Vápenné. Zpět do Žulové jsme dojeli po vedlejší silničce podél říčky Vidnavky.
Čtvrtek Opět jedeme na Rychlebské stezky. Tedy pouze já s Mílou a Petrem. Ostatní vyrážejí do rovin směrem k Vidnavě. Stezky jsme vyjížděli tentokrát v kuse bez častého focení, takže to byl docela záhul. Plně jsme vychutnali, že jsou stezky udělané bez nečekaných záludností a volných kamenů je minimum. Nevyjeli jsme úplně nahoru a tak jsme vynechali nejtěžší sjezd z vyhlídky. Zato jsme projeli části, které jsme v pondělí vynechali. A byly to převážně staré lovecké stezky, které místní zvolili jako základ tras Rychlebských stezek. Vedly bez velkých sjezdů po vrstevnici, ale zato byly plné kamenů a strašně náročné. Míla se hecoval, aby ujel co nejdelší úsek bez šlápnutí, až letěl asi dva metry dolů ze stezky. Naštěstí padnul mezi kameny a nic vážného se mu nestalo. Byli jsme úplně fyzicky zničeni, ale zase zcela plní skvělých zážitků. A to vše na pár kilometrech. Od Kalteštejna jsme sjížděli do Černé Vody už po červené značce a to byla také super cesta. Nad vesnicí jsme to střihli po neznámé cestě k Černohorské hospůdce na oběd a zdálo se nám, že i blízké okolí Černé Vody by asi bylo s místním průvodcem pro bikery zajímavé. V hospodě jsme se setkali s klukama, kteří jezdili u Vidnavy. Po obědě jsme zase ve třech vyrazili dobýt Boží horu, na kterou jsme se každý den dívali z naší zahrady nad domem. Ze silnice do Žulové jsme odbočili do lesa a hned neuváženě vzali další odbočku strměji stoupající nahoru. Skončili jsme v kopřivách a nakonec na srázu nad neznámým lomem. Pomocí vylučovací metody a Petrova GPS jsme nabrali konečně správný směr a po chvíli jsme se napojili na modrou zn. stoupající písčitou cestou na vrchol Boží hory. Výjezd byl očistec a nahoře jsme doslova padali únavou. Byl tam ale pěkný kostelík a výhled. Dolů padala cesta po velmi hrubě dlážděné cestě a vyjeli jsme kousek od nádraží v Žulové. Kluci nás čekali v Račím lomu, kde jsme dali koupačku v krásně čisté vodě. Večer jsme si naplánovali grilování. Ráno jsme koupili v řeznictví čerstvou krkovičku a naložili jí. Udělali jsme si piknik v altánku na zahradě, k masu jsme vypili několik lahví vína a pak i lehce zasportovali při zapadajícím slunci. Pohodičku narušovali jen chrousti a komáři.


Pátek Je vedro, tak se jedeme vykoupat. Mrzout a Žeryk museli odjet hned ráno, takže nás zůstalo zase míň. Přes Černou Vodu jsme po zelené zn. jeli po pěkné lesní cestě bez velkého převýšení. Ve Velké Kraši jsme zapadli na koupaliště. Míla s Cigim odpoledne odjížděli do Prahy, takže jeli zpět stejnou cestou. Petr, Luboš a já jsme to vzali přes Kobylou, kde byla ještě zavřená hospoda, takže jsme zajeli až do Vápenné, kde jsme ve středu míjeli bez zastavení pěknou hospůdku. Zase jsme si dali pár Šeráků, které nám na zapísknutí nosil na zahrádku svérázný hostinský. Večer jedu s Petrem na disko Mlýnice.


2.Sobota Luboš s Petrem mi do Prahy odváželi věci autem, takže na lehko popojíždím někam blíž k Praze na vlak. Jel jsem jako ve středu na Smrk. Hned za Smrkem jsem prorazil plášť asi o odvodňovací klády na cestě. Trochu komplikovaněji jsem to spravil a dál pokračoval po hřebeni krásnou pěšinou po zelené zn. kolem Travné hory a Trnové hory. Na rozcestí s modrou zn. pod Ostružníkem jsem to vzal neznačenou cestou lesem a kousek dál jsem se napojil na červenou zn. vedoucí po krásných loukách nad zimním střediskem Ostružná s výhledy na pohoří Jeseníků. Pak jsem po žluté zn. sjel do Branné a tam si dal oběd v pěkné hospodě na náměstí. Do odjezdu vlaku jsem měl ještě asi hodinku, takže po obědě jsem to ještě napálil po silnici až do Hanušovic, kde je pivovar Holba. Cesta vlakem s přestupem v Zábřehu byla pohodová.

Tvoří
Prriba